Polsko očima Huga Houžvičky
Opět jeden z vydařených víkendů... Po sobotním turnaji - Restaurace Na záchytce, jsem v neděli ráno odjížděl s hráči DC Mezihoří do Jelení Hory v Polsku k přátelskému turnaji a velice jsem si to užil !!! Po sobotní akci v domácím prostředí Restaurace Na Záchytce jsem odjížděl k přáteláku do Polska. Jak už to tak bývá, ten co jde v 5:30 ráno do pelechu, tak nevstane… v 7:45 mě budili. Měli pochopení, pač jsem avizoval, že to bude velká akce a mám strach o můj výsledek v boji se střízlivostí. Odjížděli jsme ze Soběhrd. Jelo se přes Prahu, kde byl vyzvednut Patrik Perner. V autě jsem se necítil zrovna dvakrát dobře, ale na dálnici to šlo. Cesta byla všelijaká, čas jsme si krátili rozhovory… Ti co mě znají, vědí, že když se nudím, tak se snažím rozproudit atmosféru… Poté zastávka u benzínky. Konečně jsem si mohl dát něco k jídlu. Bageta, kolča a už mi bylo trochu líp. To jsem nevěděl, co přijde. Neznal jsem cestu do Harachova, ale už vím, že jí poznám i poslepu. Pravá, levá, serpentýny nahoru... Serpentýny dolu... Opět se ozvaly žaludečníproblémy a já musel být statečný.Roman je skvělý pořadatel zájezdů. Mě by to nenapadlo, ale on nás vzal na Harachovské skokanské můstky. Nikdy´bych nahoru nelezl. Vrchol můstků byl obalen mraky... nic pro mě!!! Udělali jsem společné foto a odjezd na oběd. Vzal nás do podniku, kde mají domácí pivo František a z restaurace bylo vidět na provoz sklárny. Obsluha byla... No comment, ale to nevadí. Nakonec když tak nad tím přemýšlím, tak tam bylo docela příjemně. Dali jsme poobědové cigárko a odjezd do polské "Karpatcse" (neumím polsky, nepamatuji si jména) se ubytovat. Cesta přes čáru mě opět dostala... kopec, zatáčky... příkré stráně... kopec dolů... zatáčky... po dlouhý době rovinka a zase zatáčky... Malý hotýlek, u okna byl vidět tréninkový plechový skokanský můstek a v okolí samý kopec. Já bydlel s Martinem Sadílkem. Dobrej kluk, jen je ukecaný víc než já... Po ubytování byl odjezd do Jelení Hory. Díky navigaci jsme místo našli snadno...
nechtělo se jim spát, tak se tedy vyrazilo do obchodu. Slezina byla u nás na pokoji. Dobře jsme pokecali a já konečně poznal lidskou stránku Patrika Pernera. Doufám, že spolu někdy zajdeme na pivo. V půl druhé byl debatní kroužek rozpuštěn. S Patrikem jsme měli choutky vyrazit ještě do "výru velkoměsta", ale uznali jsme, že opilý a bez peněz nic nezmůžeme. Kruté ráno Hugínkovo... Konečně jsem se trochu vyspal. Kocovina nebyla tak hrozná... K uvědomění reality mi pomohla studená voda ve sprše... teplá nějak netekla. Posnídalo se, zaplatili jsme útratu a vyrazili jsme na prohlídku centra Jelení hory... některý to moc nebavilo, tak jsme se vrátili k autu a na můj popud se krátil čas hraním karet. Já, Martin a Denisa. Kolemjdoucí nechápali, co jsme zač... Poté to už šlo dobře. Odjezd ku domovu. Vidím to jak teď. Někdo nás předjížděl přes dvojitou plnou čáru a ještě do zatáčky... rovinka ... stoupání ... serpentiny (divil jsem se, že mi bylo dobře)... jídlo... klesání... serpentiny... dálnice... dálnice ... a zase dálnice ... Benešov. Cesta zpět mi nějak utekla. Po dvou dnech konzumace alkoholu se není čemu divit. Byl jsem doma jen chvilku a už mi zvonil telefon, jestli nepůjdu na šipky. Jako bych toho za ten prodloužený víkend neměl dost. Světe div se... já šel. (I když při rozhovoru s Mirkem Zvárou jsem říkal, že nikam nepůjdu a že se těším na postel). Trenal jsem vyhrál i se značným únavovým hendikepem... Tak tohle byl jeden z nejlepších šipkařských víkendů, které jsem zažil. Snad jsem neudělal žádnou ostudu, jak herní, tak společenskou. Děkuji lidem, kteří mě podporují a hlavně DC Mezihoří, že mi dali šanci zkusit si něco jiného a nového. Jsem rád, že jsem poznal dalšího skvělého člověka a šipkaře Tadeusze Rybku... Díky všem, byla to super akce !!! Více fotek v reportu DC Mezihoří a na Rajčeti. Jiří Hugo Houžvička.(zdroj )